Jak jsme vařili haggis

Včera jsem navštívila řezníka na High Street s cílem koupit haggis.  Kamarád Ralf byl v Glasgow na návštěvě a rozhodli jsme se, že si haggis zkusíme uvařit. Řezník mi dal instrukce jak na to (koule haggisu se musí vařit asi třičtvrtě hodiny), k tomu jsme si udělali bramborovou kaši a dali místní pivo Tennents, a s chutí do toho! A bylo to FAKT DOBRÝ :-) vnitřnosti normálně nejím, ale tohle byla pochoutka (jenom člověk musí přestat vnímat vzhled, konzistenci a složení toho, co má na talíři).

Mixový turnaj v Dundee

O víkendu jsem s týmem jela do Dundee na kvalifikaci na halové mistrovství UK v mixu (tzn. minimálně dvě holky na hřišti). Turnaj byl naprosto bombový!!! A to nejen po herní stránce, ale i po volnočasové stránce... ne nadarmo můj tým v řadě turnajů vyhrává Spirit of the Game a Party price (i tentokrát), turnaj jsme však bohužel nevyhráli :-)


Dark Horses měli dva týmy (celkem 17 lidí) a ten náš měl ambice se kvalifikovat... jenže to by se rozhodující utkání nesmělo konat v neděli ráno po prohýřené noci :-) v rozhodujícím zápase byl na konci stav 7-7 a kvalifikace nám o bod unikla. Tým pak na nějakou dobu zaplavila vlna zklamání, že se nezúčastníme halového mistrovství Spojeného králoství, ale ta byla zanedlouho rozehnána, jak už to na frisbee bývá.

Sobotní párty byla na téma "uniforms", takže jsme se týmově sladili do vězeňských uniforem, potetovali se a každému vymysleli "ultimátní zločin" (ten můj souvisel s výškovou strategií ISO). Po předpřípravě s rumem a spoustou kari jsme se vydali na druhou předpřípravu do hospody a následovně do Unionu univerzity v Dundee, kde jsme do dvou vydrželi tancovat na mezinárodní pecky a pak padli mrtví do spacáků.

Co se týče mého stavu v pondělí po turnaji, tak to dopadlo asi takto.

Volejbal

Aby zdravého pohybu nebylo málo, začala jsem po 7mi letech opět trénovat šestkový volejbal. Na beach volejbal jsem tu bohužel nenarazila. V úterky máme smíšené tréninky (lážo plážo) a ve středy SERIÓZNÍ tréninky dívčího týmu :) V sobotu jsem dokonce byla na ligovém turnaji (šla jsem tam věříc, že jde o srandazápas, a trochu mi zatrnulo... ale vyhráli jsme!). Dokonce už mám vlastní Strathclydeovský dres s číslem 11 a upnutými volejbalovými kraťásky (brrr).

A takhle to dopadá, když se volejbalový tým vydá do hospody (aneb Rubics cube teambuilding, na začátku na sobě máte 6 barev z rubikovy kostky a z hospody byste měli jít s jedinou barvou, zbytek si domyslete :)).

A co se týče frisbee, ve čtvrtek jsme měli holčičí zápas s týmem ze Stirlingu a byla to bomba! Úžasný spirit, přišla spousta natěšených holek, šlo nám to, kluci nám přišli fandit a dokonce jsme vyhrály :-) pak jsme to řádně zajedli a zapili v bar Home.

Isle of Bute

V sobotu jsme se vydali na výlet lodí, destinací byl ostrov Isle of Bute (ajl of bjůt). Přívoz vyráží z přístavu Wemyss Bay, který se nachází jen asi hodinu cesty autobusem od Glasgow. Cesta na ostrov trvá cca půl hodiny, loď totiž frčí na plné pecky a málem si ani nestihnete užít a vyfotit nádherné výhledy na pevninu a okolní ostrovy. 

Loď doplula do hlavního města ostrova Rothesay, a jelikož se s námi trajektem přeplavil i autobus, mohli jsme hned z přístavu vyrazit na naší první zastávku Kilchattan bay. Z této zátoky se vychází na West Island Way. My se bohužel na tuto 2-3denní cestu nevydali, ale dvě hodiny jsme se procházeli po útesech, přeskakovali jezírka se slanou vodou, hledali mušle, klouzali po řasami obalených kamenech, nechávali se ošplíchnout vlnami.

Druhou zastávkou bylo hlavní město ostrova Rothesay a hrad Rothesay Castle. Hrad z 13tého století je obehnaný příkopem, který je střežený zuřivými labutěmi. Uvnitř jsme se podívali na video o tom, jak byl hrad neustále obléhán Nory (prsty v tom měl hlavně norský král Haakon).

Oběd na hradě jsme doplnili zmrzlinou s příchutí Irn Bru, takový zážitek jsem samozřejmě nemohla vynechat. Chutnala o něco lépe než nápoj Irn Bru, nicméně nezaměnitelná žvýkačková příchuť tam stále byla. Také jsme sháněli "deep fried Mars bars", smažené tyčinky Mars obalené v těstíčku (pozn. je málo věcí, které Skoti neusmaží, dá se tu sehnat i smažená obalovaná pizza nebo zmrzlina). Náš lov byl bohužel neúspěšný, ale bez tohoto kulinářského zážitku ze Skotska neodjedu, takže nezbývá než dále shánět.

Nakonec jsme se prošli ještě na vršek kopce Canada Hill, lesíkem poblíž Rothesay a vše zakončili kafíčkem s výhledem na moře. Gary nás opět zásoboval několika krásnými skotskými legendami. Musím si koupit nějakou knížku o skotských legendách.

Za návštěvu stály také staré viktoriánské záchody, které se nachází poblíž lodního mola. Krásné viktoriánské pisoáry jsou bohužel (ale logicky) v pánské části toalet, takže mohlo čůrající pány trochu překvapit, když tam vtrhla turistka se zrcadlovkou a začla fotit :-)

Jelikož se mi okolí Kilchattan bay moc líbilo a neměli jsme příležitost si pořádně "zatrekovat", řekla jsem si, že se musím na Isle of Bute ještě jednou vrátit, možná i na víkend. Navíc mi bylo vynadáno, že jsem Isle of Bute označila jen jako "hezký" :-D

Deep-fried Mars bar

... smažená tyčinka Mars, chutná lépe, než vypadá :-)

Ne všude ji dostanete, ale zrovna v chippy (označení pro Fish and chips fastfood) pod mými okny vám ji za libru usmaží. Samozřejmě ve stejném oleji, ve kterém smaží ryby :-) Ale pozor, Snickers vám neusmaží, protože by se oříšky mohly dostat do oleje a alergik pojídající fish'n'chips by z toho mohl mít polízanici.

Skoti milují smažené věci. Usmaží prakticky cokoliv, včetně obalované pizzy. Jak mi před časem psal kamarád Phil: "Do you know what cholesterol is Marketa?...... Something that Scottish people eat :-D. Please come back slim ;-)"

Guy Fawkes night

Každý rok 5.11. se ve Spojeném království slaví Guy Fawkes Night. To se totiž léta páně 1605 jeden týpek jménem Guy Fawkes pokusil vyhodit parlament do povětří, a od té doby se každoročně konají velké ohňostroje na oslavu toho, že se mu jeho počin nepovedl.

V Glasgow se ohňostroj tradičně koná v nedalekém parku Glasgow Green. Už hodinu před ohňostrojem po High Street proudily davy lidí, aby si urvaly dobrá místa. V parku byly stánky s jídlem, kolotoče, kilometrové fronty na toi-toiky. Pokochat se ohňostrojem přišlo na Glasgow Green 30 000 (!!!) lidí. Takovou masu už jsem dlouho neviděla.