V pátek 19.10. v 18:00 jsme se se Strathclyde University Mountaineering Clubem vydali z Glasgow mikrobusem s cílem zdolávat vršky v Glen Coe, Glen Etive a okolí. Cestou jsme se stavili ve vesnici Tyndrum ve vyhlášené Fish'n'Chips restauraci. Již za tmy jsme dorazili do chatky s nevyslovitelným jménem Inbhirfhaolain, schované hluboko v údolí Etive v malém lesíku u řeky, kam chodily pít srnky, s výhledem na okolní hory a vodopády. Po pár ciderech jsme nahoře obsadili matrace a snažili se přes noc nabrat sil v pokoji s ovzduším prádelny a chrápavým akustickým doprovodem.
Druhý den jsme rozdělili do dvou skupin a ta naše se jala zdolávat první Munro: Ben Starav v údolí Etive. Cože je to Munro? Hora ve Skotsku s nadmořskou výškou přes 3000 stop (914.4 m.n.m). Hor Munro je celkem 282 a nejznámějším je samozřejmě Ben Nevis, nejvyšší hora Spojeného království. Tam se chystám v únoru.
První část cesty na Ben Starav vedla relativně po rovině, ale za to extrémně bahnitým terénem. Chvílemi po kotníky a chvílemi po kolena jsme se probrodili až k úpatí hory a začal výšplh. Po třech hodinách a třech falešních vrcholcích jsme konečně dosáhli toho pravého, zahaleného mlhou. Jaký byl náš úžas, když se po chvíli mlha roztrhala a naskytl se nám výhled na jezera, okolní hory a údolí.
Po náročném výšlapu jsme se vrátili do chaty. Kluci nám uvařili večeři (s takovou chutí jsem těstoviny dlouho nejedla, následoval horký pudinkový dezert) a poté jsme se přesunuli k praskajícímu krbu a whisky. Co víc si přát.
Druhý den jsme vyrazili do "Lost Valley" (Coire Gabhail), což je utajené údolí, do něhož se lze vyšplhat ze slavného údolí Glen Coe. Obyvatelé Glen Coe v něm schovávali ukradená stáda krav. Také se k němu pojí historka o masakru v Glen Coe: v zimě roku 1692 se jeden ze skotských klanů (Campbells) jal vyvražďovat jiný klan (MacDonalds), protože neodpřisáhli oddanost novým vládcům Williamovi a Mary. Cambpellové byli u MacDonaldů na návštěvě a ti se tak stali nicnetušícími oběťmi masakru. Přeživší Macdonaldové se utekli schovat právě do ztraceného údolí, cestou jich však spousta zahynula ve sněhu.
Z Glen Coe jsme vystoupali zarostlou soutěskou s obřími balvany, vodopády a tůňkami, až k Ztracenéhmu údolí. Tím však naše trmácení teprv začalo. Na konci údolí na nás čekal obrovskí masiv Bidean nam Bian, a my se začali škrabat nahoru neskutečně strmým svahem. Cestou jsme potkali stádo jakýchsi kopytníků, kteří na nás zírali, jako bychom spadli z višně (je pravda, že opodál vedla normálnější stezka, ale to jsme zjistili až cestou dolů). Po třech hodinách škrabání se nahoru jsme konečně stáli na vršku hory Stob Coire Sgreamhach.
Pokořila jsem tak svůj druhý "Munro". Odměnou byl neuvěřitelně krásný výhled kolem dokola na údolí Glen Coe, stejnojmennou vesnici, jezero Loch Leven, ztracené údolí Coire Gabhail, sluncem osvícený masiv Aonach Eagach a mrakami pokrytý Bidean nam Bian na druhé straně.
Žádné komentáře:
Okomentovat