První postřehy

• Skoti jsou zvláštní tvorové- není jim moc rozumět, občas nosí sukně a dokážou být pořádně opilí a hluční. Ale jsou moc hodní.
• Scénář přechodu silnice: Přijdu ke kraji chodníku. Koukám se zmateně na všechny strany. Vkročím do vozovky. Raději ustoupím a znovu zběsile otáčím hlavou. Odkud sákryš pojedou ty auta? Nejsem schopná se to naučit. Jezdí prostě na špatné straně.
• Skotsko mě přivítalo hezkým počasím a rozhodně tu neprší tolik, kolik jsem očekávala (jen ráno a odpoledne :)) a dokonce dnes svítilo sluníčko!
• Když svítí sluníčko, skoti a skotky chodí venku v tričku/tílku. Může být klidně deset nad nulou.
• Já chodím aspoň ve 3 vrstvách oblečení. Je tady fakt zima... i vevnitř. Už mám rýmičku. Asi umrznu.
• Ta zeleň! Tak svěží barvičky jsem viděla snad jen v Irsku.
• Chybí mi český chleba, jako vždycky. A PIVO!
• Buddy systém tu nefunguje. Studenti tu sice postávají po ulicích, radí a rozdávají letáky, ale to je tak všechno. Já ale měla naprosto báječného buddíka! Pivko mě ubytoval, pohostil, provedl, no prostě mě opatroval jak si ani nezasloužím :-)
• Je tu trochu dráž, ale nic extrémního (kromě bydlení). Návštěva drogerie vyšla snad levněji, než doma.
• Škola je na strmém vršku a já bydlím pod ním, ale ve čtvrtém patře = konečně tělocvik :)
• Whisky je vskutku báječný mok.
• Se svými necelými 24 lety si tu přijdu hrozně přestárlá. Všichni ostatní studenti jsou mladší.
• Zatím tu je jen jedna spolubydlící, maličká francouzka, a tři prázdné pokoje. Poměrně velký obývák a kuchyń zejí prázdnotou. Kde jsou???
• Mají tady v oblibě (dopravní?) kužely. Jeden má na hlavě Generál Wellington a stal se díky tomu symbolem Glasgow (policajti kužel z hlavy generála sundavali, ale kužel se tam každou noc vracel, a tak to vzdali). V regulích kolejí píšou, že nesmíme na pokojích skladovat kužely :-)